ufo.jpg
Manžel pokácel břízy, které stály těsně u chaty. 
Jsou pěkné, ale překážejí nám...  U nás je to takové "Na samotě u lesa"
Tlusté dřevo je připravené na zimu do kamen, a zůstaly větve.
Manžel dostal nápad, že si z nich postaví na paloučku TP. Týpíčko.
No z týpí je nakonec jakýsi přístřešek. Ségra nám věnovala stará prostěradla a deky. S části jsme s jimi přístřešek zakryli.

Letos je srpen krásně horký, tak nás napadlo spát venku. Šup a už jsme stěhovali do TP lehátka. 
Bylo to moje velké přání. Ležet uprostřed našeho paloučku, který chrání obrovské stromy. Když zvednete hlavu, vidíte krásně orámovanou oblohu korunami stromů. Nádhera. Je to jako obraz.

Musím se však přiznat, trochu jsem váhala, když jsem uléhala k spánku v nové venkovní ložnici.
Tma je tu totiž nejvíc tmoucí. 
Palouček není oplocen.
Hlava nasbírala za ty roky spoustu děsivých scének z filmů a obrázků z netu. A ty se vynoří vždy, když to nejméně potřebuji.
Ale co! Co se budu bát? A nejsem tu sama přece.
Kdo by nás šel strašit do lesa?? A kdyby viděl někdo tu naší boudu, spíš by sám strachy utíkal!
Lehla jsem si, uklidnila se.
Dýchala čerstvý vzduch.
Na noc se trošku ochladilo a větřík se proháněl kolem mého lože.
Tma a tisíce hvězdiček. Obloha byla jako děravá. 
Vskutku nádherná podívaná. A to ticho.
Když jsem se uvolnila a zapudila všechny obavy, polechtal mě v břiše pocit štěstí.
To je poprvé v životě, co spím venku pod širákem. (Nepočítám, když jsem dřímala u ohně na Májce.)
Jenže dlouho jsem se kochat nevydržela. 
Prostě jsem rychle vytuhla. 

V noci mě však vzbudil hluk. Otevřu oči a vidím nějaká světla za stromy, v dálce na poli.
Poslouchám to rachtání, skřípání, hučení....

Tok myšlenek byl asi takovýho:
UFONI!
NE, někdo KRADE balíky slámy z louky!
HHH, jezdí tu nějaký šílenci v autě po poli!

"Mííííroooo" hmátnu po manželovi a kolíbám s ním za rameno.
"Někdo tady je! Někdo tu jezdí po poli!"


Manžel chvíli nereagoval, ale pak mu to taky šrotovalo. 
Sdělila jsem mu moje domněnky, tedy krom těch ufonů.
K ničemu se však neměl a mě to nedalo...no taky se mi teda dost chtělo na záchod. 
Vymotala jsem se ze spacáku a vstala. To už mě manžel následoval.

Došli jsme na okraj našeho paloučku, zírali jsme do dálky na světla a čůrali.
"Je to kombajn" přišel manžel na tu záhadu.
Kluci zemědělský prostě makali v noci, aby nemuseli  sklízet v horku přes den.
Vrátili jsme se na lehátka.
Párkrát jsem ještě zkontrolovala hvězdičky a spokojeně spala až do rána.
Zato manžela pak už budilo moje chrápání a prý slyšel i divoká prasata někde blízko nás.
Já to tu miluju! Tady se furt něco děje! 









 
TP.jpg
12.08.2015 20:33:11
martina1cermakova
Na Motýlkově se stále něco děje!
Pokud nechcete, aby Vám něco uteklo a rádi byste věděli o všech novinkách, čekáte na nové zboží či článek, zadejte svůj email a ráda Vás budu informovat o všem, co se tu šustne!

Váš Motejl
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one