Battle motýlkov.bmp
Člověk míní, život mění...Někdy to prostě nevyjde jak si představujeme.
Právě jsem se vrátila z nemocnice.
Pomuchlala jsem Sisinku, hodila jsem sprchu, snědla obídek, uvařila kávičku a usedám v županu s fixačním límcem na krku k noťasovi, abych vám pověděla co se stalo o víkendu na chatě.


Protože jsme přes zimu autem úplně rozrýpaly cestu k chatě a vytvořili tak hluboké koleje, že už bychom se tam nemuseli příště dostat, můj šikovný manžel se švagrem zasypávali cestu sutí a koupeným štěrkem. To vše se dělo v sobotu dopoledne. Já musela zůstat doma hlídat všechnu drobotinu. 

Už jsem chtěla být taky na chatě, moc jsem se tam těšila.
Ručičky na hodinách se točily jak na kolotoči a já silně netrpělivá a nespokojená (silně předmenstruační), doma uklízela, balila a poslouchala kňučící nedočkavé psy. 

Venku bylo krásně . Ale ani to mě neukonejšilo, dál jsem byla zpruzelá a "načnutá". Když pro mě manžel přijel, stačila jedna jeho nevinná, pro mě v tu chvíli nepochopitelná a hloupá otázka,a dílo zkázy bylo vykonáno
Chytli jsme se a už jsme měli po náladě oba. 
Přijeli jsme na chatu.
Jak jsme se oba těšili na společný víkend, tak jsme byli oba zklamaní. 
Manžel si šel po své práci a já taky.
Žádné vyčuhující výhonky jsem na novém záhonku, ani v květináčích neobjevila.
Shrabávala jsem staré listí a chrastí, co se nám tam povalovalo a pálila jsem ho na ohni. 
Manžel kopal díru na kabel od kapličky k chatě.

Do večera to strašně uteklo, už jen tím, jak jsme tam přijeli pozdě. Manžel už byl v chatě s malým a se Sisinkou.
Sedla jsem si s vínkem ven a poslouchala ptáčky. To byl koncert! Konečně mi začalo být dobře. 
Klídek, pohoda. Pomalu se stmívalo a vzduch se ochlazoval a láva ve mě taky. 
Coudy přinesl míček. Já na něj koukla a říkám si: "tak jooo". Jindy si Coudyho moc nevšímám, jen ho napomínám, tak jsem mu to chtěla vynahradit. Začala jsem mu míček házet a on ho nosil zpět. Vždy ho položil na zem, já sedíc na židli jsem se sehla a hodila míček přes plot. A Coudy metal jak pošuk.
To se párkrát opakovalo. 

Přinesl, sehnout, hodit, přinesl, sehnout, hodit, přinesl, sehnout RÁNA!!!
Shýbala jsem se pro míček a ve stejnou chvíli čekající nastartovaný Coudy prudce vyskočil. Dvě tvrdé palice se potkaly ve švihu. 
Asi deset minut jsem nahlas bulela a držela se za hlavu. Asi mě nikdy takhle nic nebolelo. 
Tím se situace celkově zhoršila, láva opět vřela, mě navíc všechno vadilo a ochromovala mě bolest. 
Noc nestála za nic. Druhý den bylo fakt hnusně. A mě bylo ouvej. Jen jsem ležela. Manžel musel začít balit a odjeli jsme z chaty brzo.

Vysadil mě rovnou v nemocnici.  Otřes mozku a hnutý krční obratel :) 
Poležela jsem si tam od neděle do středy.
Vyprávění ukončím tím, že už je mi lépe. O pobytu v nemocnici se rozepisovat nebudu. To nestojí za to. Traumatologie = trauma. To fakt sedí. 

Takhle se nám "povedl" víkend. Taky se vám někdy stalo, že jste si sami zkazili radost, výlet nebo víkend, na který jste se moc těšili? Já byla hned potrestána. Coudyho rukou, přesněji řečeno hlavou :D
Snad si to příště uvědomím, až budu netrpělivá a nervózní. A taky mě napadá, že bych se mohla poohlídnout po nějakých bylinkách na PMS! :)


Děkuji za pozornost, ještě se mrkněte níže na fotky. Budu ráda za reakce, komenty, lajky a sdílení. Váš motejl.



 
Sláva vítězům,
IMG_0694.JPG
čest poraženým!!!
IMG_20150322_183147.jpg
IMG_20150323_111324.jpg
IMG_20150324_094059.jpg
25.03.2015 16:28:14
martina1cermakova
Na Motýlkově se stále něco děje!
Pokud nechcete, aby Vám něco uteklo a rádi byste věděli o všech novinkách, čekáte na nové zboží či článek, zadejte svůj email a ráda Vás budu informovat o všem, co se tu šustne!

Váš Motejl
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one